<
#myroadtoletape
NAPIŠ svůj vlastní příběh
Věříme, že pozitivní příklady táhnou, a víme, že každý si v závodě prožije svůj vlastní příběh.
Říká se, že kdo dojede do cíle, je vítěz. Že nezáleží na pořadí. My si myslíme, že vítěz je každý, kdo se postaví na start. Ale příběh každého účastníka začal ještě daleko, daleko dřív. Nejprve se odhodlává přihlásit, sbírá informace, analyzuje, přesvědčuje sám sebe. Chvíli trvá udělat ten první krok, který je nejpodstatnější. Bez něhož by nic dalšího nebylo.
Málokdo z účastníků L'Etape je takový, že se vykašle na jakýkoliv trénink. Někdo se mu věnuje více, někdo méně. Záleží na mnoha okolnostech a možnostech, které nám dává práce, rodina a zdraví. Důležité ale je, že každý už trénuje. Už to není o tom “jít na kolo”, už je to “jít trénovat”. Mít cíl a důvod. Většinou je toto část, která dá člověku z objektivního hlediska nejvíce.
A pak přijde ten Velký den.
Na řídítka si připne startovní číslo a postaví se na Strahově na start. Už nyní mnoho účastníků ušlo kus cesty a závod samotný je vyvrcholením jejich příběhu. A je potřeba si jej užít. Někomu se povede podle představ, někdo se protrápí až do cíle. Někomu se to možná nepodaří. Tak už to v životě chodí. Ale s jistotou můžeme říct, že většina ušla velký kus cesty a ohlédne-li se zpět, uvidí možná i celý příběh.
Příběh vlastní cesty na L'Etape. Proto #myroadtoletape.
NECH SE INSPIROVAT
Jsem máma roční holčičky a sportu se věnuji celý život. V dětství jsem dělala závodně sportovní aerobik a poslední roky mě nejvíc baví cyklistika a běhání. Cyklistice jsem se začala více věnovat v roce 2018, když jsem si koupila první horské kolo. Ten rok jsem také zkusila pár amatérských MTB závodů a začalo mě to hodně bavit. Na začátku pro mě byla cyklistika hodně orientovaná na výkon (co nejdál, co nejvýš, rychleji). Teď jezdím pro radost, pro udržení fyzické kondice a abych se nezbláznila na mateřské dovolené. L’Etape Czech Republic 2022 bude můj první silniční závod.
V rámci osvěžení cyklistické sezony jsem se vždy zúčastnil pár závodů na horských kolech u nás i v blízké cizině. Mezi moje top patří Král Šumavy, protože Šumavu miluju, Trans Brdy, protože to mám kousek a jezdí se letní i zimní varianta, a v neposlední řadě rakouská Salzka, kde jsem si dokázal asi nejvíc “hrábnout”, zatím jen na B strecke. Kolem silničky jsem vždy nervózně přešlapoval, ale poprvé jsem se svezl až před pár lety. Chytlo mě to okamžitě. S tou cyklistikou je to vůbec zvláštní, různé koníčky přicházejí a zase odcházejí, jen to kolo zůstává a naopak se moje závislost na něm stále zvětšuje. Jak tohle dopadne….:-).
Pracuji jako profesionální hasič v Kladně, konkrétně letecký záchranář, mezi směnami u hasičů ještě učím na střední škole, kde předávám zkušenosti budoucím hasičům. Od mala jsem vyzkoušel desítky sportů, nejvíc mě však bavila horská cyklistika. Kolem roku 2012 jsem najezdil na bajku tři tisíce kilometrů a odjel pár hobby závodů, ve 2014 jsem si sednul ze zvědavosti na silničku a od té doby se trošku zvrhlo. Poslední tři roky najezdím pravidelně mezi 15-19 tisící kilometry, někdy si říkám, že už je to dost a příští rok zvolním, ale opět se to vymkne kontrole.
Jsem celoživotním sportovcem, od malička jsem se věnoval všem možným sportům. Nakonec z toho vyšel vítězně lední hokej, kterému jsem se věnoval a zároveň mě živil do 33 let. Nějaké kolo jsem měl stále, ale trochu víc jsem začal jezdit až v roce 2014, tu a tam nějaký výlet, jen tak vyrazit do přírody. O rok později shodou všech možných okolností jsem začal jezdit trochu víc na MTB a pak mi kamarád ukázal kouzlo silniční cyklistiky. To byl rok 2017 a od té doby jezdím, co čas dovolí. Cyklistika je pro mě svoboda, relax, meditace, adrenalin, prostě sport, který mě dokáže fyzicky i psychicky dobít do dalších dnů, a doufám, že zdraví dovolí jezdit co nejdéle.