Přeskočit na obsah

Martina Sáblíková

Tento článek je součástí série příběhů #myroadtoletape. Až dočteš, přečti si další zde...

Euforii a mimořádnou dávku nadšení prožila Martina Sáblíková v sedle silničního kola. Už snad v něco takového ani nedoufala poté, co ve spojení s královnou cyklistických disciplín před lety zažila tak obrovské zklamání. Ale L’Etape Czech Republic by Tour de France 2021 všechno změnila. „Bylo to úžasné, neuvěřitelné, krásné,“ nešetří superlativy čtyřiatřicetiletá sportovní hvězda, která během předešlé zimy vybojovala v Pekingu už sedmou olympijskou medaili v rychlobruslařské kariéře.

Martino do startu L’Etape Czech Republic 2021 zbývají dva měsíce. Máte už závod v hlavě?

Ano. Během olympijské sezony jsem pochopitelně L’Etape řešila jen okrajově, registrovala jsem informace na sociálních sítích, ale koncentrovala jsem se na boj o medaili z Pekingu. Nicméně po sezoně jsem se velmi rychle přehodila do cyklistického módu.

První ročník L’Etape Czech Republic by Tour de France jste minulý rok vyhrála. Jaké jsou vaše vzpomínky? A vážou se výhradně k triumfu?

Vůbec ne! Byla jsem ráda za vítězství, ale nadchla mě atmosféra. Jednalo se o úžasný závod.

Takže i olympijská šampionka může být ještě ohromena?

Pro mě šlo vážně o neuvěřitelnou zkušenost. A už se těším, až pojedu znovu. Nedokázala jsem si to vůbec představit. Myslela jsem, že L’Etape bude jako kterýkoliv další závod. Ale spletla jsem se. Atmosféra byla úplně jiná.

Přitom jste během kariéry v rámci letní přípravy absolvovala bezpočet silničních závodů.

Jenže třeba Český pohár jezdí jenom holky. Tady jsem mohla startovat s klukama. Na rovině jsou rychlejší, mohla jsem se trošku schovat. Šlo o velkou zkušenost. Člověk pochopitelně vnímá i obrovský balík v úvodu, doprovodná vozidla, lidi kolem trasy.

Není přitom žádným tajemstvím, že jízdu v balíku nevyhledáváte. A když můžete raději pojedete sólo v úniku...

Trošku si v tom protiřečím, co... Když v úvodu loňského premiérového ročníku L’Etape vyrazilo několik set lidí najednou, bála jsem se. Ale po chvilce si člověk zvykne. Jde o velký adrenalin. A adrenalin sportovec k výkonu potřebuje. Hned po startu jsem měla určitě hodně vysokou tepovku. Nepamatuji si přesná čísla, ale vyletěla přes sto padesát, což je daleko k mému standardu v sedle.

Studovala jste už, jakou trasu při cestě za obhajobou vítězství budete muset zvládnout?

Zaznamenala jsem ze sociálních sítí, že nová varianta je kopcovitější. Ani premiérový ročník mi přitom nepřišel úplně jednoduchý. Bude to hodně hustý...

Přibylo několik kilometrů, hlavně však výškové metry, kterých je 1900. Tudíž profil jako ušitý pro vás, protože v kopcích se balík více roztrhá a nebudete se stresovat rizikem pádu v rovinatých úsecích, kde je pochopitelně vhodnější jet ve skupině.

To je pravda. Ale když si vzpomenu na rovinu mezi Nižborem a Berounem podle řeky, to bylo krásné. Pěkně jsem se tam napila, najedla, odpočinula si.

Zrovna tahle pasáž vypadla. Rovinu vystřídaly kupříkladu kostky ve stoupání kolem hradu Křivoklát.

Jo. To jsem zaznamenala, že nás čeká pěkná masáž.

Start v české variantě závodu nebude vaší jedinou letošní účastí na akcích L’Etape. Jako vítězka loňského ročníku v Česku jste dostala pozvání na jubilejní třicátý díl originální verze. Kdy jste zjistila, že máte garantovaný start ve Francii?

V průběhu rychlobruslařské sezony. A hodně se těším, byť profil bude možná až morbidní. Ale jet do Francie na takový závod, byť amatérský, to je bezvadná záležitost. Těším se, že si vše vyzkouším a zažiju na vlastní kůži i originál.

Bude pěkně drsný. Organizátoři na 10. července vybrali trasu z Brianconu do Alpe d’Huez, která vlastně kopíruje dvanáctou etapu letošní Tour de France. Pokoříte legendární vrchol Col du Galibier, Col de la Croix de Fer a ve finále slavné serpentiny před cílovým městečkem. Celkem 4700 výškových metrů na 170 kilometrech.

Jezdím trénovat do Livigna, takže velmi dobře vím, co znamená nastoupat za jediný den takovou porci. Jde o hodně těžkou prověrku sil. V závodě to bude mazec. Nejtěžší je zřejmě rozjet si tempo, aby člověk vydržel se silami až do konce a neseklo mu. Fakt složitý úkol při takové porci kilometrů a kopců. Možná bych si mohla dát dvakrát za sebou v rámci přípravy letošní českou verzi L’Etape...

Netajíte se obdivem k závodníkům i samotné Tour de France. Když budete na trase, počkáte na průjezd pelotonu tři dny po L’Etape

Určitě. Když už ve Francii budu, chci se podívat na ostrý závod.

Tento článek je součástí série příběhů #myroadtoletape. Nech se inspirovat dalšími příběhy zde... a začni psát svůj vlastní!

©  2022 Petr Čech Sport, a.s., všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno v Beneš & Michl