Přeskočit na obsah

Příběh Pavla: Nabíjí mě to

Sedm let v sedle kola, šedesátka na krku a bitva o stupně vítězů na akci se značkou Tour de France. Ne, nejde o retrospektivu do dřevních dob cyklistiky, kdy se nejslavnější závod planety jezdil po šotolinových cestách a pro ambice borců v sedlech nebyl limitujícím faktorem. To si Pavel Bursa splnil sen účastí na L’Etape Czech Republic 2021. A protože jej premiéra největšího amatérského závodu na tuzemském území nadchla, nebude chybět ani při druhém ročníku.

Když v srpnu loňského roku dojel na Strahově do cíle L’Etape Czech Republic by Tour de France a následně se probíral výsledkovou listinou, radost se prala se špetkou rozčarování. Jen o tři minuty Pavlovi unikly stupně vítězů v jeho věkové kategorii. „S výkonem jsem byl maximálně spokojený. Ale pak jsem pochopitelně hledal místa, kde jsem mohl zrychlit. Asi se dala jet rychleji první třetina, ale přitom jsem podle výkonnostní křivky postupně zrychloval,“ krčí rameny Pavel.

I tak šlo o skvostný výkon. S cyklistikou totiž začal až hodně pozdě, byť sportu se věnoval celý život. A určitý čas dokonce profesionálně. „Hrál jsem hokej na nejvyšší úrovni,“ vypravuje.

Rodiče přitom nebyli sportovní nadšenci. Ale domov na Zahradním městě nad tenisovými kurty se stal Pavlovi osudný. „Jsem z generace, kdy se v zimě antuka polila vodou, kolem se postavily mantinely a místo tenisu se na dvorcích mrskal hokej. Jednou si mě coby šikovného bruslaře všimli a vzali do tamního oddílu,“ vzpomíná Pavel.

Už o dva roky později se stěhoval do Slavie, s níž následně spojil většinu kariéry. „Kromě dvou let v Dukle Vyškov,“ připomíná Pavel, že ještě patří mezi muže, kteří museli absolvovat povinnou základní vojenskou službu.

V klubu z Edenu prožil ještě čtyři roky po sametové revoluci, na závěr kariéry vyrazil na tři sezony do nižší německé soutěže. A byť mnoho hokejových klubů využívá v rámci letní přípravy cyklistiku k tréninkům vytrvalosti i intenzity, Pavel zůstal v tomto směru během života na bruslích nepolíbený. „U nás byly preferovány spíše atletické tréninky, tenis nebo fotbal. Kolo jsme prakticky neznali,“ promítá si dobu minulou. „A na to, abych jezdil ve volnu, jsem neměl sílu,“ krčí rameny.

Zdroj: Instagram @pavel.bursa1

Když seknul s hokejem, u sportu zůstal. Ale láska k cyklistice ještě objevena nebyla. Pavel byl dál věrný hokejce, jen té florbalové. „Bylo to už mezi veterány, dvakrát v týdnu jsem se šel proběhnout.“

Souběžně už Pavel, který pracoval jako zástupce textilní volnočasové značky pro český trh, začal pozvolna s cyklistikou. V rámci rodinných výletů. Když se přiblížily abrahámoviny, Pavlův vztah k cyklistice začal nabírat na intenzitě.

„Dcera tehdejší přítelkyně randila s bývalým profesionálním cyklistou, který mě hodně podpořil. Nejdříve jsem si koupil pořádné horské kolo. Absolvovali jsme spolu několik závodů, spíše nahodile. Nešlo o nic pravidelného. A pak mě vyhecoval, abych zkusil silniční kolo. Tudíž jsem si jednou na víkend půjčil silničku, která mě tak nadchla, že jsem si hned v týdnu objednal vlastní,“ směje se Pavel Bursa.

Dostal se do fáze, že kolo je pro něj téměř každodenní náplní. „Jezdím celoročně, několikrát v týdnu. Koupil jsem si chytrý trenažér, což byla skvělá investice. Během zimy šlapu přes týden doma, o víkendu vyrazím na bike. Ten tvoří tak pětatřicet procent objemu mých kilometrů,“ popisuje.

Kdo by snad pochyboval o Pavlově vztahu k cyklistice, může ho zkusit následovat. V rámci přípravy se pravidelně hecne na trenažéru k šedesáti kilometrům. Jednou dokonce „polkl“ sto deset kilometrů! „To už chtělo i psychickou přípravu. Ale jak jsem zvyklý na tréninkový režim, tak mě to v sedle fakt baví. Já se rád mučím,“ culí se Pavel Bursa. 

„Ať je člověku dvacet nebo padesát, ten pocit po tréninku je krásný. V sedle to bolí, ale když odvedu, co mám, tak si večer dám s větší chutí skleničku vína či něco k jídlu,“ přibližuje Pavel, že kolo je i zdrojem kulinářského hřešení. „Hlavně však zdrojem psychického odpočinku, cítím se pak neskutečně nabitý. Prostě zdroj energie a svobody.“

Premiérový ročník L’Etape Czech Republic by Tour de France 2021 jej nadchl. „Zažil jsem bikové závody. Ale L’Etape byla něco jiného. Diváci, zázemí, organizace, trasa... Byla to paráda. I proto budu na startu znovu,“ těší se Pavel Bursa na 11. června 2022, kdy na Strahově odstartuje L’Etape Czech republic 2022.

Trasu druhého ročníku si chce minimálně dvakrát projet, aby věděl, co přesně jej čeká. „S kamarádem, který mě k silničce přivedl, jsem se pustil do systematického tréninku. Snažím se vše vyladit, abych druhý červnový víkend byl na vrcholu. Když nevyšlo pódium minulý rok, třeba klapne letos. Ale ať už pro mě výsledkově druhý ročník L’Etape dopadne jakkoliv, chci si jej hlavně užít. I proto trénuji, protože některé krátké, ale prudké pasáže mi nahánějí trošku obavy. Jde přeci o zážitek, o radost, adrenalin a relax, který kolo člověku dává.“

Článek je součástí série příběhů #myroadtoletape. Objevuj další nebo napiš svůj vlastní na www.letapeczech.cz/myroadtoletape/

©  2022 Petr Čech Sport, a.s., všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno v Beneš & Michl