Tři hvězdy pelotonu, tři různé posedy. Co to znamená pro sedlo?

Když sledujeme Tadeje Pogačara, Mathieua van der Poela nebo Madse Pedersena, vidíme tři výjimečné cyklisty, kteří dokážou na kole vyvinout neuvěřitelný výkon. Z pohledu bike fittera je ale zajímavé ještě něco jiného: každý z nich pracuje se svým tělem trochu jinak. A právě to ovlivňuje, jakým způsobem zatěžuje sedlo.

Na první pohled jde především o aerodynamiku. Ve skutečnosti je závodní posed kompromisem mezi odporem vzduchu, efektivitou šlapání, pohyblivostí těla a komfortem. Důležité přitom není jen to, jak nízko má jezdec řídítka, ale především jak se jeho pánev dokáže přizpůsobit dané pozici.

Tadej Pogačar: Aerodynamika bez zbytečných extrémů

Pogačarův posed je jednoznačně závodní, přesto si často vystačí s úchopem za brzdové páky i při vysokém tempu. Jeho aerodynamická pozice tak nestojí pouze na hlubokém předklonu, ale také na úzkém držení rukou a práci s lokty.

Zároveň jde o dynamického jezdce, který během závodu často mění polohu těla. Při stoupání se více napřimuje, na rychlých úsecích dostává trup níž. S těmito změnami se může měnit i poloha pánve a rozložení opory mezi zadní a přední částí sedla. Důležitá je proto taková opora, která jezdce neomezuje při přechodech mezi různými polohami.

Foto: Hugo LUC / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Mathieu van der Poel: Nízký posed a volnost pohybu

Van der Poel je známý výrazně aerodynamickou pozicí, při které sklání hlavu nízko mezi ramena a pracuje s pokrčenými lokty i zakulacením horní části zad. Zajímavé je, že na rozdíl od řady konkurentů zůstává věrný poměrně širokým řídítkům, která mu pomáhají při ovládání kola i silovém záběru ze sedla.

Při hlubokém předklonu se pánev zpravidla více natáčí dopředu a kontaktní oblast se může posouvat směrem ke špičce sedla. To klade jiné nároky na podporu přední části pánve a odlehčení citlivých tkání. Výzvou je přitom skloubit stabilní oporu s dostatečným prostorem pro pohyb stehen, zejména při intenzivním šlapání.

Foto: CANYON-ERTZUI nebo ©kramon/Canyon

Mads Pedersen: Výkon potřebuje stabilitu

Pedersenův závodní posed charakterizuje dlouhý, nízko položený kokpit. Jeho specialitou jsou náročné klasiky, při kterých se střídají dlouhé úseky v sedle, prudká zrychlení a jízda po nerovném povrchu.

Právě v takových podmínkách je důležitá stabilní opora pánve, která umožňuje efektivně šlapat bez zbytečného posouvání po sedle. Nejde přitom automaticky o co nejtvrdší sedlo. Podstatné je, kde jezdec oporu potřebuje, jak se mění jeho poloha a zda mu tvar sedla poskytuje dostatek prostoru pro pohyb.

Foto: Shougissime / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Stejná šířka sedacích kostí, jiné sedlo?

Tady se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu. Když sedíme vzpřímeně, velkou část opory přebírají sedací hrboly pánve. S hlubším předklonem a rotací pánve se může kontakt posouvat dopředu k předním částem pánevních kostí.

Vyzkoušejte si to na vlastní kůži: Na bezpečném, přehledném úseku přejděte z úchopu za brzdové páky do spodního oblouku řídítek. Všimněte si, jak se změní poloha vaší pánve a místa, kde cítíte oporu sedla. Nemusíte přitom měnit vůbec nic na nastavení kola.

Dva cyklisté mohou mít stejně široké sedací kosti a podobně nízký posed, ale na sedle sedět úplně jinak. Rozhoduje také pohyblivost kyčlí, hamstringů a bederní páteře. Jeden dokáže pánev přirozeně natočit dopředu, zatímco druhý dosahuje podobně nízké polohy především zakulacením zad.

Proto při výběru sedla nestačí znát pouze jeho šířku. Důležitý je také tvar, rozložení opory, prostor pro stehna a místa, kde potřebujeme tlak naopak omezit.

Foto: Tomáš Klápa

Jak najít správné sedlo bez metody pokus–omyl?

Profesionálové jako Pogačar, Van der Poel nebo Pedersen mají k dispozici specialisty, kteří jim pomáhají ladit posed i výběr sedla na základě měření, testování a individuálních potřeb. Běžný cyklista takové možnosti zpravidla nemá. Často proto hledá vhodné sedlo metodou pokus–omyl, která může být zdlouhavá a nákladná.

Právě tuto bariéru se v Posedla snažíme odstranit. Naším cílem je zpřístupnit individuální přístup k výběru sedla každému cyklistovi, aniž by musel postupně zkoušet řadu různých modelů.

Základem našeho systému je otisk sedacích kostí, který nám poskytne první důležitá anatomická data. Tím ale celý proces teprve začíná. V online konfigurátoru zjišťujeme další informace o jezdci – od jízdní disciplíny a charakteru posedu přes tělesné proporce až po flexibilitu a jezdecké návyky.

Všechna tato data společně určují výslednou šířku, tvar i lokální tuhost 3D tištěného sedla Joyseat. Namísto hledání nejbližšího kompromisu mezi hotovými modely tak navrhujeme sedlo přímo pro konkrétního člověka.

Protože správné sedlo se nemá přizpůsobovat jen šířce vaší pánve. Musí respektovat také to, jak na kole skutečně jezdíte. Výsledkem je úleva pro citlivé partie a stabilní opora při každém zašlápnutí – ať už chystáte attack v kopci, nebo držíte tempo v balíku na L'Etape Czech Republic.