Sáblíková jako domestik? Oslava sportu, směje se ředitel Cirk La Putyka

Letěl jako šíp! Aby ne, když mu jako domestik rozrážela vzduch trojnásobná olympijská šampionka. Ondřej Vykoukal, výkonný ředitel divadla Jatka78 a souboru Cirk La Putyka, si v sedle kola užíval při jedné z L'Etape Czech Republic by Tour de France jízdu v háku Martiny Sáblíkové. "Krásné svezení, čistá radost a oslava sportu," směje se při vzpomínce na jedinečný zážitek bývalý právník.

Neméně intenzivní zážitek od září nabízí i Cirk La Putyka v podobě představení St.art. V překladu svaté umění je oslavou sportu. "Chceme připomínat, jak důležité jsou pro život vzory. S tím pracujeme v celé show," vysvětluje Ondřej Vykoukal podstatu nové inscenace úspěšného souboru a popisuje, jak sám přispěl k realizaci projektu, protože je pravidelným účastníkem cyklistických závodů.

Jaký je vztah výkonného ředitele divadla Jatka78 a souboru Cirk La Putyka ke sportu?

Jako dítě jsem občas jezdil na biku. Už jako dospělý jsem snil o silničním kole. S obdivem jsem pravidelně sledoval etapy Tour de France i dalších velkých závodů. Ale vůbec jsem nesportoval. Když jsem oslavil třicáté narozeniny, tak jsem si řekl, že musím něco změnit. A aby výzva byla dokonalá, vybral jsem si terénní triatlon.

Zvolit si na rozjezd aktivního sportovního života terénní triatlon je poměrně odvážný krok...

Prostě rozhodnutí z nouze. Neměl jsem silniční kolo. V rodném Žďáru nad Sázavou jsem vybral Xtrail Vysočina. Šest set metrů plavání, patnáct kilometrů na biku, pět kilometrů běh. Ve vodě jsem dostal několikrát kopanec do hlavy a pár dalších ran. Na kole i při běhu jsem měl křeče. Ale šlo o zážitek, který mě neodradil. Ani jsem nebyl poslední v cíli. Byl jsem nadšený a rozhodl se zkusit olympijský triatlon. Koupil jsem si první silniční kolo. Tehdy ještě hliníkové.

Ale triatlonu jste dlouho věrný nezůstal. Proč?

První problém byl časový. Kombinace tří disciplín je pro pracujícího člověka prakticky nezvladatelná. Trénovat plavání, běh a cyklistiku vyžaduje obrovské penzum času. Když se přidaly určité zdravotní trable, kvůli nimž jsem nemohl trénovat v bazénu, musel jsem si vybrat. A cyklistika mě ze tří disciplín bavila jednoznačně nejvíc. Už jsem navíc měl lepší kolo, které jsem si pořídil záhy po nákupu prvního. Sbírku jsem postupně rozšiřoval, protože kol a dresů není nikdy dost. A začal jsem jezdit závody na amatérské úrovni. Zvládl jsem Krakonošův maraton, stihl jsem poslední ročník Krušnotonu, což byl skvělý závod a moc mě mrzelo, když zanikl.

Náhradou v závodním kalendáři se tudíž stal nově vzniklý závod L'Etape Czech Republic by Tour de France?

S partou kamarádů jezdíme na silničním kole pravidelně. A lákala nás možnost zkusit poprvé závod na zcela uzavřených silnicích. Na naší úrovni člověk nic podobného jinde zažít nemohl. Takže jsme se přihlásili hned na první ročník. A byl to obrovský zážitek. I když jsme se pak zpětně smáli, že jsme se stejně drželi při závodě v zatáčkách na pravé straně a podvědomě jsme očekávali auto, protože devadesát devět procent jízd s danou možností člověk kalkuluje.

Zůstal jste závodu věrný?

Ano. Dosud mám na kole nálepku Founder. A jsem na startu pravidelně. Pro mě je pražská L'Etape skvělá, protože jsem bydlel kousek od startu. Tudíž jsem se převléknul do cyklistického, na start jsem se dopravil v sedle kola, po závodě jsem si užil pasta party a odjel na kole domů. Navíc mi závod přinesl i obrovský sportovní zážitek. Jeden z největších v životě. Při třetím ročníku jsem se na trase potkal s Martinou Sáblíkovou, která mě třicet kilometrů vezla na zadním kole naloženého do cíle.

Trojnásobná olympijská šampionka v rychlobruslení je stejně jako vy ze Žďáru nad Sázavou, takže věděla, komu dělá domestika?

Vůbec se neznáme. Jel jsem ve dvojici ještě s jedním závodníkem. Projeli jsem Červený Újezd, já se otočil a zjistil, že se blíží Martina. Když viděla, v jakém jsem stavu, asi se mnou soucítila a kývla, ať jí skočíme do háku. A bylo to fantastické svezení. Velkou část trasy jsme jeli přes padesát. Vůbec nepotřebovala střídat. Předjížděli jsme spoustu cyklistů, v mém případě prakticky bez práce. Martina vylepšila mojí pozici asi o sto padesát míst. Pod závěrečným kopcem jsem stihnul vytáhnout z kapsy telefon a udělal jsem si fotku. Vzápětí zmizela v dáli...

Kam na kole míříte z Prahy nejčastěji?

Můj roční nájezd je přibližně tři tisíce kilometrů, což není žádné zázračné číslo. Tréninkové jízdy směřuji na Křivoklátsko nebo k Sázavě. Když jsem lenivý, tak si dávám jenom rovinatější profil směrem ke Karlštejnu. Pravidelně zařazuji kopec z Vraného do Zvole, Řevničák… Prostě klasika pražského cyklisty. S manželkou hodně jezdíme na horském kole kolem Jílového, kde jsou skvělé trasy. A jednou za rok s naší partou vyrážíme do Itálie. Takže jsem před třemi lety pokořil Stelvio. A moc bych chtěl do Francie na tamní slavné kopce, které sleduji jen v televizi při Tour de France. Samozřejmě sklony a délka kopců budí respekt. Ale třeba Alpe d'Huez je můj sen.

Vrcholový sport se stal námětem i pro nové představení St.art souboru Cirk La Putyka. Těší vás takové propojení?

Jde o největší projekt v naší historii. I nejdražší. Věnovali jsme představení St.art obrovské množství energie, času i peněz. Od první myšlenky po premiéru uplyne sedm let. Dokonce máme v programu email, v němž Rosťa Novák coby umělecký šéf posílá bráchovi Vítkovi email s návrhem představení. To bylo v roce 2018. Jde o důkaz, že pro nový cirkus neexistují limity. Nemá hranice, není ničím omezený. Může se propojit s jakýmkoliv tématem. A v tom je jeho krása.

Přispěl jste jako aktivní sportovec při tvorbě představení svými postřehy?

Je třeba podotknout, že jsem aktivní amatérský sportovec asi sedm let... Každopádně mě nadchlo, když jsem zjistil, že bude v představení St.art zapojená i cyklistika a v závěru představení se objeví cyklista. Takže jsem se aktivně zapojil do shánění kola, na němž jeden z našich tanečníků bude účinkovat. A protože máme kolo časovkářské, řešili jsme i jeho oblečení. Má v souladu s disciplínou kombinézu i helmu.

Je smyslem představení St.art oslava sportu?

Jde o oslavu sportu a umění v pohybu. Chceme připomínat, jak důležité jsou pro život vzory. Obecně můžeme říct, že se z našich životů vytrácí. Rádi bychom jejich důležitost vrátili do hry. Sport nepochybně generuje mnoho pozitivních příkladů. A s tímto tématem pracujeme v celé show.

Kolo představuje pro mnoho umělců i bývalých sportovců z jiných disciplín možnost určitého relaxu a čištění hlavy od všedních starostí. Platí to i pro členy vašeho souboru Cirk La Putyka?

Náš fotograf jezdí až extrémně. Na silničce jezdí i někteří ze zákládajících členů souborů. A asi není žádným tajemstvím, že většina umělců má kolo obecně jako skvělý rekreační doplněk.