Kopce, výhledy i zastávky na dortík. Tým Penta Fund představuje své oblíbené cyklistické trasy

Každý cyklista má svou oblíbenou trasu, na kterou se rád vrací. Pro někoho jsou to náročná stoupání, pro jiného klidné silnice, krásné výhledy nebo zasloužená zastávka na kávu. Členové týmu, který se představí v barvách Penta Fund na L’Etape Czech Republic Rovinatá Etapa, prozradili, kudy nejraději vyrážejí na kole, co je na jejich oblíbených trasách baví a proč stojí za to je vyzkoušet.

Helena Kühnová
Senior Key Account Manager, Penta Fund

Nejčastěji a zároveň nejraději jezdím střední trasu letošního závodu L'Etape. Je to trasa, která mě nikdy neomrzí. Vede nádhernou přírodou, po krásných silnicích a malebných vesničkách, kde si vždy ráda dopřeji něco dobrého na občerstvení.

Mou nejoblíbenější zastávkou jsou bezesporu Slapy. Výhled na přehradu je pokaždé úchvatný a vždy mi dodá novou energii, dobrou náladu a chuť pokračovat dál. Každá vyjížďka je pro mě nejen sportem, ale i skvělým relaxem.

David Musil
Penta Real Estate, Group CEO

Mám rád trasy, které vedou Českou Kanadou, tedy okolím Telče, Dačic a Slavonic. Jezdím sem hlavně kvůli klidným silnicím s minimem aut, které jsou hezky udržované a příjemně se vlní.

Moje oblíbená trasa vede z Telče až do rakouského Haugschlagu, kde člověk na 50 kilometrech nastoupá asi 1 000 výškových metrů. Užije si tak nejen krásnou krajinu, ale i poctivou dávku cyklistiky.

 

David Bureš
FLET, zakladatel a CEO

Toto je moje nejoblíbenější trasa, kterou jezdím téměř jednou týdně. Od Černošic vede přes krásné kopce až do Loděnice, kde to otáčím a vracím se stejnou cestou do Prahy.

Pokud si chci vyjížďku trochu prodloužit (asi o 30 minut), vezmu to z Loděnice přes Svatého Jana pod Skalou na Karlštejn a pak se postupně vrátím na původní trasu přes Hlásnou Třebaň a Mořinu. Je tu minimum aut, dobré silnice a krásné kopečky. Takže za mě je to nejlepší!

 

Petr Holeček
Premium Financial Advisor, Swiss Life Select

Jako obyvatel Braníka nejraději vyrážím na tréninkový okruh, který mám doslova za dveřmi. Kdybych do mapy zapíchl kružítko v místě vysílače Cukrák, je to vlastně okruh kolem něj. Od Ledáren Braník jedu po cyklostezce až do Vraného nad Vltavou. Odtud mě čeká první stoupák do Zvole, potom houpavý terén přes Okrouhlo a další stoupání na Jílové a Kamenná Vrata. Následuje táhlý sjezd do Davle. Zde přejedu Vltavu a zahájím serpentinový výstup nahoru na Sloup, Bojanovice, Čisovice a do Mníšku pod Brdy. Když je čas a ještě mají otevřeno, dám si tady dortíček, protože jsem toho názoru, že cyklistika je hlavně o návštěvách cukráren a konzumaci větrníků a kávy. Z Mníšku zbývá vystoupat na kopec Skalka a přes ikonický Řevničák sjet dolů k Berounce. Podél ní se pak přes Radotín vrátím zase do Braníka.

Okruh má 83 kilometrů a při mých schopnostech se dá ujet lehce nad tři hodiny. Lecjaký silniční cyklista by ho ale zvládl snadno pod tři hodiny. Výhodou je, že tato trasa není ani přes blízkost Prahy přetížená auty, která se drží spíše hlavních tahů. Téměř po celou dobu má parádní asfalt a velmi atraktivní výškový profil, takže se člověk opravdu nenudí. Navíc se dá střídat popsaný směr s jízdou v opačném gardu. Večer, když je delší den, se na ni dá krásně nastoupit i po páté odpoledne a stále se vrátit v pohodě za světla. No a hlavně… ten dortík v Mníšku!