Když je limit strašákem. V grupettu slovenské L’Etape

Spurter. Pár let za zenitem. S nějakým tím kilogramem navrch. Asi tak by mohla vypadat charakteristika cyklistů na chvostu startovního pole čekajícího na úvodní výstřel při slovenské L’Etape 2023. Panuje tady pohoda. Z těchto pozic se na vítězství ani dresy pro krále vrchařských i sprinterských soutěží či kategorií útočit nebude.

Chrti se tlačí vpředu. Už půl hodiny před startem spěchali na pozice do přidělených koridorů, aby mohli vyrazit přesně v sedm hodin. Ano, start je časně ráno. Ve startovním poli je legendární hokejista Zdeno Chára, obr měřící 206 centimetrů pyšnící se triumfem ve Stanley Cupu, nebo fotbalista Marek Hamšík, bývalá hvězda Neapole.

Romantika s výhledem na Slovenský hrad

Úvod dlouhé trasy vypsané na 112 kilometrů s převýšením 1700 metrů bere dech. Nejen kvůli rychlosti. Peloton se sune za zaváděcím vozidlem po mostu Slovenského národního povstání přes Dunaj a po levé ruce ve vycházejícím slunci je Slovenský hrad.

Ranní romantiku však rychle zažene potřeba tlačit do pedálů. Ač na chvostu pelotonu, na nikoho se nečeká. A protože elektrická Škoda Enyaq, z které na Tour de France Christian Prudhomme startuje etapy, odfrčela v dáli a závod skutečně začal, peloton se hodně natáhl.

Třicet kilometrů je po rovině. Na trase trčí čtyři tvrdé kopce. Dva řazené ve vrchařské soutěži do druhé kategorie, dva do třetí. Plán pro etapu je jednoduchý. Dostat se do cíle před limitem. Letní trénink byl úměrný povinnostem v práci a závazkům vůči rodině. Hádám, že podobně je na tom většina členů grupetta slovenské L’Etape 2023.

„Je to pro mě výlet. Za odměnu, k narozeninám,“ procedí mezi zuby Peter z Nitry. Silnice se začíná zvedat. Předehra výstupu na první vrchařskou prémii Strmina. Kopec je dlouhý 2700 metrů s průměrným sklonem devět procent. Relativně velká skupina během pár vteřin připomíná korálky vysypané z nůše. Někteří z borců sesednou a tlačí. Marně hledali převody, které by jim dovolily vyjet až na vrchol.

Na první občerstvovačce, kterou nepochybně chrti na čele proletěli bez povšimnutí, všichni ze skupiny zastavují a doplňují bidony, dopřejí si něco k snědku. „Jaká trasa,“ táže se čtyřicátník rozlévající ionťák. „Dlouhá? Možno zkrátit,“ skrytě vysloví pochybnosti o schopnosti skupiny „přežít“ dlouhou trasu.

Hned za občerstvovačkou se totiž účastníci rozdělí. Sjezd dlouhé trasy je ve stínu. A v krajnici je několik borců, u nichž zasahují záchranáři. I proto se sjíždí ještě obezřetněji. Skupina postarších roztleskávaček v červenorůžových oblečcích před Lozornem vrací úsměvy na tváře poněkud vyděšené předešlými scénami.

Pezinská Baba za odměnu

Pasáž přes Jablonovou a Pernek rychle ubývá. Výstup na Pezinskou Babu? Krásný asfalt, široká a uzavřená silnice. Stoupání dlouhé 5 300 metrů s průměrným sklonem 4,4 procenta. I pro mnohé na chvostu pěkné svezení. Dokonce se daří předjet odpadlíky z předních skupin, co přecenili svoje možnosti. Někteří trpí, sesedají a protahují se.

„Very difficult, very difficult,“ běduje José Perdomo, dvaapadesátiletý Španěl. Sjezd je za odměnu. Další romantický okamžik v bitvě s časem. Jiné, než která se odehrává na čele, kde Tomáš Kalojíros z týmu Pierre Baguette o čtyři setiny poráží Petra Fialu z Xeelo Cycling týmu. Na trase slovenské L’Etape 2023 prožili bez pár vteřin tři hodiny. Denisa Slámová, jako vítězka hlavní ženské kategorie z české sestavy Cyklotrénink, potřebovala o třináct minut více.

Zatímco v cíli se oslavuje, účastníky na chvostu čeká ještě hodně práce. Průjezd vinicemi s výhledem na Pezinok si žádá maximální koncentraci. Hodně zatáček, a hlavně hodně písku a hlíny, které spláchly předchozí deště na úzké silničky.

Blíží se nejdelší výstup dne. Na vrchol Velkého Javorníku je to 8800 metrů s průměrným sklonem 3,9 procenta. Ještě před nájezdem za Limbachem sebere síly panelový úsek silnice. V prudkém nájezdu pak není možné jet ze sedla. Vlhkost v lese oblasti Chráněné krajinné oblasti Malé Karpaty je tak velká, že zadní kolo při odlehčení prokluzuje.

Metry, výškové i ty na trase, přibývají děsivě pomalu. Rychlostní průměr letí dolů. Představa vozu s nápisem Konec závodu na krátký časový úsek roztočí pedály do vyšší intenzity. Vrchol se však přiblížil jen pramálo. Zbytečný výstřel… Z torza skupinky vypadnu stejně rychle jako odezněl startovní výstřel.

Voda z bidonů je fuč. Pozřít cokoliv z doplňků v kapsách je sice nutné, leč přeslazené tělo přijímá vše jen velmi neochotně. Klika, že stejně jako většina kopců, je i silnička na Velký Javorník většinu času v milosrdném stínu. Občerstvovačka je vysvobozením více než kdykoliv v minulosti.

L’Etape? Láska zůstává

Pohled na computer mě čím dál více přibližuje ke sběrnému vozu. Vybaví se mi příběh Fabia Jakobsena. Kluka, co v profipelotonu přežil vlastní smrt. Pak se nizozemský spurter vrátil na Tour de France, vyhrál etapu a snil o triumfu v závěrečném dějství v Paříži. V horách trpěl. A při etapě s finišem na Peyragudes dlouhé sice jen 129 kilometrů, ale se čtyřmi těžkými výstupy,  jen o pár vteřin stihl dojet v limitu.

Jistý klid dodává fakt, že na občerstvovačku dojíždí ještě další účastnici slovenské L’Etape 2023. Porce melounu a kvanta vody vrací energii. A na rovném asfaltovém koberci v druhé polovině sjezdu i na dohled odjetých „kolegů“ ze skupiny.

V nekonečném klesání se přeženu kolem. S vědomím, že pro prázdné nohy bude fajn nejet do závěrečného stoupání na Kamzík s náskokem. Nejtěžší pasáž vybojuji sám. A někteří souputníci z grupetta se dotáhnou přesně v okamžiku, kdy se sklon asfaltového povrchu stane příznivějším.

Společný průjezd cílem dvě hodiny za nejlepšími je úlevou. I radostí. A účastnická medaile jako pečeť na zážitek ze závodu, který nese jméno legendy Tour de France. „Trpíme všichni stejně. Vpředu, jako vzadu,“ říká mi v cílovém prostoru, kde na stupních dominují čeští cyklisté a cyklistiky, kamarád, co na trase trpěl o devadesát minut méně.

„Tak zase za rok,“ usměje se španělský parťák z grupetta, že láska k L’Etape by Tour de France i přes její drsnost zůstává.