Dušan Jalový z PPF banky: „Začali jsme na české L’Etape a skončili ve Francii. Držet správné tempo se vyplatí na kole i v byznysu.“

Na L'Etape Czech Republic letos nechyběla ani početná výprava PPF banky. Někteří z kolegů ale u české etapy nezůstali. Po zkušenosti z domácího závodu se vydali také na francouzskou L'Etape, kde si vyzkoušeli, jak chutná cyklistika v zemi, kde je Tour de France součástí národní DNA. Co člověka na takové cestě překvapí, co má cyklistika společného s byznysem a proč není vždycky dobrý nápad jet na maximum? Zeptali jsme se Dušana Jalového, ředitele odboru Sales pro institucionální klienty PPF banky. 

Letos jsi jel L'Etape nejen v Česku, ale i ve Francii. Kdy se z běžného zaměstnaneckého sportovního výletu stane něco, na co člověk jen tak nezapomene? 

Myslím, že ve chvíli, kdy zjistíš, že jsi ochotný kvůli kolu vstávat ve čtyři ráno, několik měsíců trénovat a pak si dobrovolně vybrat dovolenou v místě, kde vás čekají kopce. Ale vážně – česká L'Etape pro nás byla vlastně takový první společný test. Jeli jsme s kolegy z PPF banky, každý trochu jinak zkušený, každý s jiným cílem. Někdo chtěl zajet čas, někdo si hlavně závod užít a někdo si chtěl ověřit, jestli vůbec zvládne celou trasu. A pak přišla Francie. Najednou je kolem vás prostředí, které je s Tour de France historicky spojené, a uvědomíte si, že cyklistika tam má úplně jinou tradici. Byla to velká sportovní zkušenost, ale možná ještě víc společenská. S kolegy, se kterými se normálně potkáváte v kanceláři, najednou sdílíte úplně jiný typ zážitku. Skvělého zážitku. Bez české L’Etape bychom se na tu francouzskou neodhodlali. 

Jakou atmosféru má pro tebe česká L’Etape?  

Jedinečnou. To prostě chcete zažít. Když projíždíme vesnicemi, lidé fandí, povzbuzují a často i pomáhají. Je skvělé vidět, že závod není jen o samotných cyklistech, ale jím žijí i lidé podél celé trasy. A pak jsou tu uzavřené silnice. To je pro mě jeden z nejlepších momentů – jet po silnici, kde běžně musíte dávat pozor na auta, najednou bez provozu a naplno. To si jako cyklista při běžné vyjížďce prostě neužijete. 

Má podle tebe cyklistika a byznys něco společného? 

Určitě, třeba právě práce s tempem. Velmi rychle se ukáže, jak dobře znáte sami sebe. Když přepálíš začátek, nikdo jiný to za tebe nezachrání. V závodě nemusíš být první v prvním kopci. Důležité je vědět, co tě čeká dál. V práci to může být podobné. Některé věci vyžadují rychlost, jiné zase trpělivost a schopnost několik měsíců pracovat na výsledku, který není hned vidět. A pak je tu vytrvalost. Na kole se člověk poměrně rychle naučí, že motivace vás dostane na start, ale do cíle vás dostane spíš disciplína.  

Co si z cyklistiky přenášíš do pracovního života? 

Ne všechno jde urychlit. Když jedeš dlouhý kopec a máš před sebou ještě několik kilometrů, můžeš si říkat, že by bylo skvělé být nahoře za dvě minuty. Ale realita je jiná. Musíš prostě šlapat. V práci máme samozřejmě spoustu nástrojů, technologií a způsobů, jak věci zefektivnit. Na kole ti ale nakonec zůstane jen tvoje tělo a odhodlání. Je to dobrý způsob, jak si občas vyčistit hlavu. 

Co vám závod dal jako týmu? 

V kanceláři člověk zná kolegy především podle toho, co dělají. Na kole velmi rychle zjistíte, kdo je ranní typ, kdo má tendenci přepálit začátek, kdo vozí občerstvení pro půl pelotonu a kdo vás bude v posledním kopci přesvědčovat, že „už to opravdu není daleko“. A funguje tam přirozená solidarita. Když vidíš kolegu, který už toho má dost, přirozeně zpomalíš nebo jedeš chvíli s ním. Ne proto, že by to někdo organizoval, ale protože víš, že příště můžeš být na jeho místě ty.  

PPF se na L'Etape podílí prostřednictvím Nadace PPF. Co pro tebe osobně znamená tato podpora? 

Je pro mě důležité, že to není jen o tom, kde se objeví logo. Nadace PPF dlouhodobě podporuje projekty, které mají ambici posouvat české prostředí a přinášet sem zkušenost a kvalitu, která obstojí i v mezinárodním srovnání. L'Etape je v tomhle zajímavá právě tím, že přivádí atmosféru Tour de France k nám, ale zároveň není jen o profesionálních sportovcích. Na start se může postavit kdokoliv, kdo má cyklistiku rád, a na jeden den si vyzkoušet, jaké to je jet skutečnou etapu. A když pak člověk z české L'Etape jede ještě na francouzskou, začne to celé dávat další rozměr. 

Kdybys měl někoho z PPF banky přesvědčit, aby příště jel s vámi, co bys mu řekl? 

Ať nečeká, až bude „dost dobrý cyklista“. To je podle mě největší past. Člověk má pocit, že nejdřív musí perfektně jezdit, natrénovat, koupit si lepší kolo a teprve potom může na závod. Přitom právě závod může být důvod, proč začne jezdit pravidelně. A hlavně – není potřeba jet na čas. Můžete si dát vlastní cíl. Dojet. Užít si atmosféru. Jet s kolegy. Nebo se jen dostat na místo, o kterém jste předtím věděli hlavně z televize. My jsme začali českou L’Etape a pak si dali i tu francouzskou. A právě tyhle výzvy a zkušenosti nás posouvají – z původně nevinného nápadu může být nakonec skvělý zážitek. A to platí na kole i v byznysu.