Huříková se neposlechla. A vylepšila si v Pardubicích šatník

Duhový dres pro světovou šampionku už má doma přes dvacet let. Dokonce jej tehdy získala dvakrát coby juniorka. Nejprve v časovce na silnici, o rok později v sedle horského kola v závodě cross country. První říjnový víkend přidala Tereza Vlk Huříková do kolekce žlutý dres s logem Tour de France jako vítězka Rovinaté L'Etape Czech Republic.

"Jednou jsem vyhrála střední trasu na Kopcovité L'Etape. Ale měla jsem pocit, že vůči moji cyklistické historii nejde o adekvátní distanci a měla bych jezdit jen dlouhé trasy. Ale získat žlutý dres se mi nedařilo. V Praze ani v Prachaticích. A před Pardubicemi jsem na vítězství vůbec nemyslela," vykládala Tereza Vlk Huříková po premiéře Rovinaté L'Etape v České republice.

"Byla jsem hodně nastydlá z natáčení pro televizi. Ale neměla jsem prostor si lehnout a odpočívat. Měla jsem tolik povinností, ať už pracovních nebo vůči rodině, že jsem si prostě nemohla dovolit marodit," krčila rameny dvojnásobná maminka. "Takže jsem zkoušela nachlazení vyjezdit pomalými vyjížďkami, což nezabralo. Intervalové tréninky rovněž nepomohly. Každopádně jsem se před startem v Pardubicích cítila úplně hrozně. A kladla jsem si na srdce, abych nezávodila a jela schovaná v balíku. Nabádala jsem se, abych si klidně zastavila na občerstvovačce a jela absolutní pohodičku," popisovala předstartovní rozpoložení Tereza Vlk Huříková.

Sto deset kilometrů s převýšením lehce přes 300 metrů proletěla za 2:34:24 hodiny. O třiadvacet sekund před druhou Adélou Koclířovou, vítězkou letošní Kopcovité L'Etape Czech Republic. A jen 3:24 minuty za Petrem Fialou, absolutním vítězem Rovinaté L'Etape.

"Všechny pokyny přišly zase vniveč. Jak mi někdo nandá číslo, přepnu do režimu závodníka a jedu, co mohu," usmívala se v cíli navlečená do žlutého trikotu, který po vzoru Tour de France získávají vítězové závodů série L'Etape. "Vůbec jsem nevěděla, jestli jedu první nebo desátá. Je fakt, že jsem kolem sebe žádné holky neviděla. Ale byla jsem maximálně koncentrovaná, abych neudělala chybu a neohrozila sebe nebo někoho kolem. Na trati byly pasáže, kdy jsme jeli mezi obrubníky a středovými můstky. A jako hlavní cíl jsem měla hlavně dokončit závod ve zdraví," popisovala.

Má na kontě desítky startů v závodech světového poháru, absolvovala olympijské hry i mistrovství světa. "A stejně jsem byla před startem nervózní. Úplně stejně jako při akcích během kariéry. Když jsem před lety skončila, opakovaně jsem si říkala, že už závodit nechci, nebudu a nepotřebuju. Ale ten závodní adrenalin prostě miluju. A tady jsem si ho užila vrchovatě. Pořád jsme jeli čtyřicet či padesát kilometrů v hodině. Pár brdků peloton trošku pocuchalo, ale nijak zásadně, takže byl celý závod hodně kontaktní. Ale mám za sebou tolik let v závodním balíku mezi ženskými, které si nedarují vůbec nic, že Rovinatá L'Etape pro mě byla vlastně komfortní," smála se v zajetí dvou ratolestí navlečených do žlutých triček s motivem Tour de France. "Děti fandily a manžel mi v padesátikilometrové rychlosti na trati podával bidony," pochvalovala si rodinnou podporu.

"Profil mi hodně pomohl. Jak jsem neměla v týdnu před závodem dobré nohy, tak mi rovinaté úseky dovolily nohy roztočit. Vlastně jsem každý kopeček vítala, protože jak jsem byla zakousnutá do řídítek a sledovala dění v balíku, tuhla mi záda. Takže když se silnice trošku zvedla, šlo o příležitost změnit pozici," promítala si průběhu závodu vítězka Rovinaté L'Etape Czech Republic.