Dámy na kole: Žena a kolo k sobě patří historicky, říká cyklistická šampionka Kája Polívková
Přes třicet let je cyklistika jejím životem. Kája Polívková hned po revoluci sekla s prací učitelky v mateřské školce a začala se profesionálně věnovat cyklistice. A byly to často tuhé bitvy. Nejen v prostředí závodním, ale i mimosoutěžním. Postupně se pustila do byznysu v oblasti fitness – spinning a nyní se už řadu let věnuje projektu Dámy na kole, v jehož dresu absolvovala minulé ročníky L´Etape Czech Republic by Tour de France, kdy se umístila v elitní desítce krátké trasy a vyhrála ve své věkové kategorii.
„Je potřeba říct, že akce L´Etape Czech Republic by Tour de France není standardní cyklistický závod. Vzájemná ohleduplnost je na zcela jiné úrovni než v profi závodech,“ vyzdvihuje mimo jiné mistryně republiky v cross country, maratonu na horských kolech či cyklokrosu.
Jak moc se změnily možnosti v cyklistice pro ženy ve srovnání s dobou, kdy jste dva roky po revoluci začala s kolem na profesionální úrovni?
Tehdy se i na cyklistickém svazu vyznávalo spíš heslo " Ženská patří do kuchyně". Holka se cyklistikou prakticky nemohla uživit. A když jsem byla v roce 1995 na závodech v USA, kde tenkrát byly podmínky s Evropou nesrovnatelné, tak za vítězství v etapě závodu na úrovni dnešní World Tour bylo 150 dolarů. To se naštěstí radikálně změnilo. Jak celkové vnímání ženské cyklistiky, tak i možnostmi vybavení, ať už jde o kola nebo oblečení a doplňky, vyzdvihující ženskost. V tomhle může naše generace jen tiše závidět.
Je dnes vnímání žen v cyklistice zcela odlišné?
Vezmu to optimistickým pohledem. Žena a kolo k sobě patří již historicky. Měla jsem doma kalendář stejného názvu s dobovými plakáty z 19. století, mám knížku o Annie Londonderry, první ženě, která objela svět-na kole, také na konci 19. století.
Co podle vás stojí za proměnou přístupu společnosti?
Je to celková emancipace žen a změna postavení žen ve společnosti. Místo původního poslání rodičky dětí a udržovatelky ohně v jeskyni dnes ženy řídí státy či velké korporace a také závodí profesionálně na kole. Nebo se kolem baví, drží v kondici, čistí hlavu od pracovních problémů, relaxují.
V několika posledních letech se mluví o boomu ženské silniční hobby cyklistiky s tím, že spousta holek přechází od horských kol. Čím je to z vašich zkušeností dané? Je silnice čistší? Rychlejší? Zábavnější? Cítí se žena na silničním kole atraktivnější, než když jede v terénu?
Ano, silniční cyklistika zažívá boom a ženy jsou nepřehlédnutelnou součástí. Nechci se pouštět do spekulací, kolik holek uteklo z terénu na silnici. Je tu totiž ještě gravel, který otvírá další možnosti zážitků, například bikepacking. Silniční cyklistika má několik nesporných výhod, takže kdo vyzkoušel a nemá problém držet rovnováhu a vykroužit zatáčky, získá závislost. Velkou, a nikoliv zanedbatelnou výhodou je, že se z vyjížďky většinou vracíte čistí vy i váš klenot na dvou kolech. Žena je na silničním kole elegantní, je pro ni snazší vyjet si sama, je zároveň i snadnější udržet se ve skupině s rozdílnou výkonností.
Pokud žena na kole jezdí a váhá s přihlášením na závod jako je třeba L´Etape, jaké jsou argumenty hlavní tváře skupiny Dámy na kole, aby ve startovní listině nechyběla?
Jednoznačně strhující atmosféra a zážitek z toho, že pro tentokrát nejsem na silnici ohrožený druh. Pak ten pocit překonání sebe sama a sdílení emocí. Kdo v tom nechce být sám, ať se přidá k týmu Dámy na kole. Už teď máme čtyři ženy, co pojedou L´Etape Czech Republic by Tour de France 2023 jako svůj první závod.
Podle čeho by žena měla vybírat trasu, když jsou k mání distance od 65 do 146 kilometrů?
Podle toho, co si od účasti slibuje. Jde jí o realistický výkonnostní cíl nebo spíš o výzvu, vystoupit z komfortní zóny, zdolat magickou hranici sta kilometrů? Jedno je jisté, všechny trasy nabídnou neopakovatelnou atmosféru, kterou stojí za to zažít.
Pokud žena na kole jezdí a chce zažít závodní atmosféru, je rozumné se na závod přihlásit bez předchozí zkušeností s jízdou ve skupině?
Je potřeba říct, že akce L´Etape Czech Republic by Tour de France není standardní cyklistický závod, jaký známe z televize. Je zde velký rozptyl výkonosti jednotlivých účastníků a také vzájemná ohleduplnost je na zcela jiné úrovni než v profi závodech. I několikatisícový peloton se poměrně rychle rozdělí do menších skupin a silnice bez automobilového provozu zaručují dostatek místa. Přesto se zkušenost s jízdou alespoň v malé, třeba desetičlenné skupině hodí. Jde o to vědět, jak se ve skupině chovat, jaké chování a manévry jsou nebezpečné.
S čím z vašich zkušeností holky na kole nejvíce bojují?
Obecně se člověk bojí nejvíc toho, čemu nerozumí. Když se budeme bavit o vyjížďkách na silničním kole, tak jsem vnímala nejistotu v řazení správných převodů, jízdu „v háku“ (v bližším kontaktu za sebou), strach z provozu. A pak je to věčný boj se sebevědomím. Holky jsou šikovné, jen si občas nevěří. Třeba pití na kole z mých zkušeností nebývá pro ženy problém. Trošku složitějším úkolem může být rozbalení tyčinky. Proto je důležité v takovém případě nasměrovat tuto činnost na konec skupiny. Ne každý měl čas, možnost a chuť trénovat jízdu bez držení řídítek, která samozřejmě dává jistotu i v sebeobsluze. Pokud mají obavu z úzkých plášťů, je fajn si nechat zpočátku obout širší rozměr. Problém spíš dělá jízda v provozu. Tady opět pomůže buď skupina nebo zkušenější spolujezdec a samozřejmě výběr trasy. Pro ty, co bydlí v centru velkého města není na škodu naložit kolo do auta a vyjet na švih z periferie. Celkově si myslím, že jsou tyto aspekty ve spojení s ženskou cyklistikou trochu démonizované.
Kdo se může připojit k cyklistickým vyjížďkám organizovaným projektem Dámy na kole?
V zásadě každá žena, která má silniční kolo a trochu jezdí. V minulosti jsme dělaly i vyjížďky na MTB, ale v terénu se výkonnost jednotlivých účastnic lišila o dost výrazněji než na silnici a mnohdy bylo obtížné udržet kompaktní větší skupinu tak, aby si to všechny účastnice užily.
Jak často Dámy na kole organizují cyklojízdy?
Tady bych se vrátila o pár let nazpět. Před osmi lety vznikl online magazín damynakole.cz. Po dvou letech předávání zkušeností „od stolu“ jsem cítila potřebu živého kontaktu, a tak jsme zkusily vyhlásit otevřenou bikovou vyjížďku. Terén byl v kurzu, jezdily jsme každou středu. Ale časem jsme se začaly domlouvat i na silničních jízdách. Pak přišly víkendové akce a první společné soustředění na Mallorce. To nás hodně motivovalo, a tak si silniční středy našly pravidelné místo v našich diářích. Bohužel, covid tuhle společnou tradici přerušil, ale letošní rok je zase náš. Plánujeme nastavit setkávání opět minimálně jedenkrát v týdnu. Místo a čas srazu jsme komunikovaly přes sociální sítě – Facebook skupinu Dámy na kole – sportovní vyjížďky a tréninky, která je otevřená všem.
Jsou dané podmínky, že nové dívky musí mít už něco najeto nebo se může připojit i žena, která s cyklistikou začíná?
Podmínky nejsou nijak striktně dané. Ideální je, pokud nová zájemkyně napíše a probereme, jak na tom je a co od společné jízdy očekává. Najeté kilometry nemusí mít přímou souvislost s výkonností ani dovednostmi. Na druhou stranu i začátečnice obdařená talentem nebo sportovní minulostí dokáže mnohdy zapadnout do skupiny velmi rychle.
Hlásí se na společné jízdy ženy kvůli faktu, že pojedou po boku zkušené závodnice pyšnící se mnoha tituly ze závodů domácích i světových?
Myslím, že přítomnost zkušeného parťáka vždycky dodá klid. A jelikož jsem i věkem žena zkušená, tak je jasné, že budu mít pochopení pro jejich různé obavy či nejistoty, s nimiž se třeba perou.
Vyptávají se nové holky na vaše zkušenosti ze závodů?
Občas ano, ale ženy, co s námi jezdí, nemají jako prioritu účast na závodech. To je pro ně spíš taková nadstavba. Ale u kafe se na téma mojí sportovní minulosti občas dostaneme.
Existuje univerzální rada od závodnice, která na kole prožila všechno, pro ženy začínající s cyklistikou?
Nebojte se zkoušet nové věci, ale dávejte pozor.